Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše

Private Equity investice. Filip Savi v rozhovoru s Jaroslavem Krejčím pro deník e15

Dlouhodobě cílíme na čtyř pětiprocentní nadvýnosy na našich private equity pozicích oproti akciovým, uvádí v rozhovoru pro E15 Filip Savi, partner investiční společnosti Emun. Právě zhodnocování peněz klientů prostřednictvím fondů soukromého kapitálu patří mezi základní pilíře investiční strategie Emunu.
Jaké jsou aktivity společnosti Emun v oblasti private equity?

Emun nabízí správu diverzifikovaných portfolií pro movité jednotlivce a jejich rodiny, family office, svěřenské fondy a různé instituce, jako jsou třeba nadace. V rámci portfolií hodně využíváme právě třídu aktiv private equity. Tu vnímáme jako hlavního tahouna dlouhodobého výnosu. V případě private equity investujeme primárně přes fondové struktury. Občas s lokálními partnery, ale většinou investujeme s významnými světovými asset manažery. Jde například o Goldman Sachs, Rothschilds & Co, BlackRock, Blackstone a další. Tyto fondové investice občas doplňujeme o přímé koinvestice s těmito manažery do konkrétních firem. Takto jsme například historicky investovali do akcií Spotify před jejich umístěním na burzu.

Proč jste se v rámci Emunu rozhodli zaměřit právě na oblast private equity? Přece jen jsou investiční společnosti, které dávají větší důraz například na veřejné akciové trhy či investice do nemovitostí…

Private equity je mezi světovými investory důležitá třída aktiv, která ještě v Česku nemá příliš velké zastoupení. Většina našich klientů je z řad podnikatelů, takže jde o třídu aktiv, která jim je filozoficky blízká. Typicky naším klientem je člověk, který prodal vlastní firmu. To znamená, že třídu private equity má dlouhodobě osahanou, ale chce se do ní nějakým stylem vrátit. Velmi často také chtějí klienti diverzifikovat. To znamená, že nechtějí mít svůj majetek koncentrovaný ve vlastním byznysu a ani ve svém regionu. A to je důvod, proč investujeme převážně s globálními manažery.

Jaká je minimální částka, abych mohl investovat prostřednictvím firmy Emun?

Klientům nabízíme několik možností. Tou nejhlavnější a nejpopulárnější jsou privátní portfolia. Jedná se o takzvané diskreční mandáty, kdy v rámci domluvené strategie spravujeme na základě plné moci klienta jeho portfolio na jeho účtech. V investiční strategii si klient může zvolit například váhu private equity investic. Minimální hodnota portfolia pro tuto službu je 100 milionů korun. A většinou v tomto typu portfolia se jedná o private equity expozici nepřesahující 50 či 60 procent. Ale může to být i více. V tomto případě pak investice do private equity fondů upisujeme za klienta přímo my v rámci našeho mandátu.

V rámci vybraných investičních příležitostí do private equity pak umožňujeme vstup i vybraným externím zájemcům. Tam obvykle začínáme na 500 tisíc USD.

Kolik musíte nashromáždit peněz, abyste mohli investovat s některým z velkých zahraničních private equity hráčů?

Největší správci jsou poměrně přísní s investičními minimy. Vyžadují typicky 10 milionů dolarů a více na jednu fondovou investici. Někteří jsou ještě přísnější v tom, že pokud jsou jejich fondy velmi populární a je velká poptávka, tak se může stát, že vás do svého hlavního fondu pustí s těmi 10 miliony, ale vedle toho chtějí upsat ještě další fondy z jejich nabídky. Takže efektivně to minimum může být i více než 10 milionů dolarů. U lokálnějších hráčů jsou minima menší.

Naše úloha spočívá v umožnění investovat klientům do takových příležitostí i bez těchto vysokých limitů tím, že částky klientů sdružíme a dosáhneme lepší vyjednávací pozice.

Jak náročné je, že dostat k tomu, abyste mohli investovat do fondů velkých správců?

Poslední investice, kterou jsme udělali, byla s firmou Blackstone se kterou jsme sjednali vstup do jejich Secondaries fondu. Jde o specializovanou strategii, která vykupuje private equity podíly s diskonty. Je to největší fond svého druhu na světě a poslední kolo uzavřel na 25 miliardách dolarů.

Když jsme s nimi přišli do kontaktu poprvé, tak jejich první reakce byla, že komunikují pouze s licencovanými investory a požadovali zaslání naší licence. To byl úplně první e-mail, který jsme si vyměnili. A díky tomu, že Emun je licencovaná investiční společnost, tak jsme konverzaci rozvinuli. Postupem času jsme se dostali k celé jejich produktové řadě. Od prvního kontaktu do úpisu fondu uplynulo osm měsíců. Takže rozhodně to nebylo tak, že bychom zavolali a hned posílali peníze.

Jak se třeba americké finanční instituce dívají na investory ze střední Evropy?

Začínají lokální trh vnímat, ale poměrně pomalu. Přece jen Česká republika nenabízí tolik jejich cílového trhu, jelikož velké nadnárodní investiční firmy z oblasti private equity obvykle cílí na institucionální investory. Například jeden z fondů , který aktuálně analyzujeme, spravuje aktiva v objemu 15 miliard dolarů a má pouze 60 investorů. Takže protistranou jsou opravdu velcí investoři z řad například velkých státních fondů, univerzitních nadací, penzijních fondů či pojišťoven. To jsou jejich typičtí investoři. Na českém trhu není moc investorů, kteří by investovali touto formou. Například místní penzijní fondy kvůli regulacím do private equity neinvestují vůbec, státní fondy investují pouze lokálně a většina nadací nebuduje investovatelný kapitál, nebo ho nemá dostatek

Nabízí se možnost cílit na movité individuální investory či jejich family office. To možné je. Ale má to háček ten, že lokální investoři kteří vyhledávají tento typ investic, mají již většinou otevřený účet u některé zahraniční banky, například v Lucembursku či ve Švýcarsku. A tyto finanční instituce již nabídku private equity mají. Takže velcí manažeři preferují možnost jít přímo za danou zahraniční bankou místo toho, aby vyhledávali kapitál ve střední Evropě napřímo.

Jsou zde i lokální private equity hráči, fondy?

Ano, jsou tady a jejich počet rapidně roste. A řekl bych, že trh se i rychle profesionalizuje. Lokální fondy přináší know-how ze západu a možnosti investování jejich prostřednictvím jsou mnohem širší než například před deseti lety. Jsou zde hlavně kvalitní venture kapitálové fondy, které se zaměřují na příležitosti v Česku. Ale je tu i několik firem, které mají mezinárodní přesah a dokázaly vyškálovat firmy až k IPO na amerických burzách. Jde například o Credo Ventures, Kaya či Rockaway.

V private equity jsou zdejší hráči poněkud lokálnější. A typicky se zaměřují pouze na region CEE. S naším partnerem RSJ investujeme například do fondů Central Europe Industry Partners, ARX nebo Espira a Genesis.

Jaké jsou výhody investování do třídy private equity například oproti investování na veřejných akciových trzích? Co je ta přidaná hodnota?

Hlavní výhoda, kterou má private equity oproti investování do akcií na burze, je vyšší dlouhodobý růst s omezenou volatilitou. To se zmiňuje nejčastěji. V případě Emunu to ukazují i výsledky, které jsou dlouhodobě lepší než u akcií. Je třeba zmínit, že výnos u private equity je třeba vnímat jako dlouhodobý. Není to třída aktiv, do které byste zainvestovali a za rok z ní vyskočili. Je to dlouhodobá nelikvidní třída aktiv.

I metodika oceňování je rozdílná. Nedává smysl porovnávat roční výnos konkrétního private equity fondu s akciovými výnosy. Důvod je ten, že typický private equity fond nejprve volá kapitál, který například první čtyři roky portfolio nepřeceňuje. A naopak ho přeceňuje až při realizaci investic v pozdějších letech 10 až 12letého investičního horizontu. Potom je fond schopný udělat například 80procentní zhodnocení za jeden rok, čímž dohání nepřeceňování předchozích let. Takže potom se výsledky zprůměrují, dostaneme anualizované zhodnocení. A tohle zhodnocení je pak třeba porovnávat se zhodnocením, kterého by investor dosáhl na veřejných trzích ve stejném horizontu.

Jaké bývá průměrné roční zhodnocení?

Typicky dosahujeme na střední dvouciferné anualizované zhodnocení. Dlouhodobě cílíme na čtyř pětiprocentní nadvýnosy na našich private equity pozicích oproti akciovým. Díky volatilnímu průběhu akciových trhů v posledním roce se nám daří tento cíl i překonávat.

Jak typické je u private equity fondů financování transakcí, nákupu firem pomocí dluhu? A jaká bývá míra zadlužení?

Dříve se strategii buyout fondů říkalo leveraged buyout, tedy nákup na páku. Dnes už se jí říká pouze buyout. Jednak z toho důvodu, že se slovo leverage vypadá občas až moc rizikově, a za druhé, protože tato konkrétní strategie nemusí nutně nakupovat aktiva na dluh. Jedná se o nákup již dospělé firmy s existujícími produkty a existujícím trhem a cash-flow. A toto cash-flow lze využít k “napákování” investice”. resp. nákup na dluh a jeho postupné splácení ze zisku společnosti. To je poměrně populární strategie, protože po započtení úrokových nákladů můžete zvýšit výnos například z 10 na 15 procent ročně. Ale využití dluhu závisí i na podmínkách na trhu či na typu konkrétní firmy. Například cyklické nebo růstové firmy se většinou pákují méně.

Firmy, které nakupujeme my formou koinvestic, mají obecně míru zadlužení na tři až šestinásobku čistého dluhu vůči EBITDA.. A obvykle 30 až 60 procent akviziční ceny se financuje dluhem.

V loňském roce hodně klesaly akciové trhy? Jak se to dotklo portfolií private equity fondů? Došlo k přeceňování?

Dotklo ale v menší míře než akcií. A důvodů je více. Prvním důvodem je dlouhodobá konvence v private equity, hlavně u venture fondů, a ta spočívá v tom, že se společnosti přeceňují vždy poslední cenou realizovaného obchodu. Podobně jako na burzách. A když firmy nedělají nová kola financování, tak se nepřeceňuje. Minulý rok hodně zamrzl trh a transakcí a tím pádem i čerstvých ocenění bylo mnohem méně. Negativní výkonnost se tedy ještě může projevit se zpožděním.

A druhý důvod je, že na veřejných trzích nejvíce padaly ceny akcií nevýdělečných technologických firem. Například index Nasdaq padal až o 30 a více procent. Naopak širší indexy klesaly mnohem méně, a to i v nejhorších momentech. Oproti tomu private equity indexy loni klesaly nanejvýš o jednotky procent za celý rok. Důvodem je to, že private equity manažeři kupují obvykle firmy, které jsou výdělečné, které dokážou produkovat cash-flow a tím jsou odolnější recesím. Není to spekulace na růst bez zisků.

Na veřejných akciový trzích se obchodují akcie firem, které se zabývají správou private equity fondů, například Blackstone či KKR. Jaký je rozdíl oproti tomu, když člověk investuje přímo do konkrétních private equity fondů?

Rozdíly jsou poměrně velké. Jednou z hlavních výhod private equity je, že z podstaty toho produktu se cena aktiv méně přeceňuje. Je to až optický klam, ale volatilita produktu je velmi nízká. Takže poměr výnosu k volatilitě je podstatně lepší. A za druhé je to třída aktiv, která má podstatně nižší korelaci s veřejnými akciovými trhy. Takže jejím přidáním do portfolia docílíte lepší diverzifikace. Tyto výhody investování do veřejně obchodovaných akcií private equity manažerů nepřináší. Jsou to navíc akcie firem, které jsou součástí finančního sektoru, který patří mezi ty nejvíce volatilní a nejcykličtější. A podobně jako banky se obchodují i tito asset manažeři.

Navíc u správců private equity neinvestujete jen do podkladových aktiv, ale investujete do schopnosti manažerů získat od investorů kapitál do fondů, jak velký bude objem aktiv v jejich správě a jak vysoké budou jejich poplatky, které tvoří jejich příjmy. A konkurence v tomto odvětví je čím dál větší.

Jak jsou na tom private equity fondy z hlediska poplatků?

Poplatky jsou obecně větší než u akciových a dluhopisových fondů. A jejich struktura bývá často komplexní. Většinou se jedná o schéma typu 2/20. Tedy 2procentní roční poplatek za správu a 20 procent výkonnostní poplatek. Je důležité se orientovat v tom, jak jsou poplatky konstruované. Důležité je sledovat hurdle rate, tedy jak velký průměrný roční výnos musí manažer dodat, aby měl nárok na výkonnostní poplatek. Většinou požadujeme alespoň 8procentní hurdle rate. Ale ne vždy existuje.

U management fee pak stále více platí, že se nehradí z investovaných aktiv, ale z celkového komitmentu. Takže už od samého začátku platíte z celého objemu. Na druhou stranu, management fee typicky klesá po skončení investiční periody, tedy obvykle po čtyřech až pěti letech.

Nemůže se stát, že vysoké poplatky ukousnou značnou část nadvýnosu ve výsledku?

Nákladovost je samozřejmě vyšší. Je potřeba jí dost hlídat a držet na uzdě a případně o ní i aktivně vyjednávat. Tím, jak firem spravujících private equity fondy je hodně a soupeří o kapitál investorů, tak se nabízejí různé slevy. Např. když investor upíše peníze v prvním upisovacím období, tak může dostat slevu na management fee i na celých deset let. Často se nabízí i množstevní slevy za vyšší upsaný objem. A pokud se nákladovost drží na uzdě, tak dlouhodobě je rozdíl mezi celkovým hrubým zhodnocením a čistým zhodnocením pro investora v jednotkách procent.

Naší přidanou hodnotou bývá to, že sdružením prostředků klientů dosáhneme u podkladového fondu na podmínky institucionálního investora. Klient se tak dostane k investici za podobných podmínek, jako kdyby investoval napřímo, ale s vynaložením třeba desetiny požadované minimální částky. To mu umožňuje pořídit si private equity investic více a vytvořit si diverzifikované private equity portfolio. 

Kromě poplatků, na co se zaměřujete při výběru správce private equity fondů?

Vybíráme především podle historické úspěšnosti daného správce. Je důležité, aby portfolio manažer ukázal, že má za sebou zkušenosti v dané strategii či daném odvětví. V private equity investování totiž narozdíl od veřejných trhů bývá častější, že kvalitní správci dosahují nadprůměrných výsledků konzistentně. Důležité také je, jak dlouhý je track record daného manažera. A pak také jak se umístil v dané strategii v porovnání s dalšími portfolio manažery.

Známka kvality je, pokud se manažer dokáže pravidelně umisťovat vysoko v žebříčcích manažerů. Potom je poměrně pravděpodobné, že to dokáže zopakovat. Další důležité faktory jsou např. stabilita investičního týmu, expertíza v daných odvětvích, geografiích a strategiích, kvalita a transparentnost v reportingu nebo například i jakým způsobem komunikují svůj přístup k problematice ESG.

Důležité je i zda manažeři nabízí něco navíc, například zmiňované koinvestování do vybraných příležitostí po boku fondu. To můžou být často nejlepší příležitosti.

---

PROFIL

Filip Savi je portfolio manažer a multi-asset investiční stratég v Emun investiční společnosti. Zaměřuje se především na alternativní investice v třídách private equity a real assets.

V oblasti asset managementu se pohybuje již více než 10 let. Absolvoval BSc v Mezinárodním bankovnictví a financích na londýnské City University of London a poté MSc v Investičním managementu a správě portfolia na Bayes Business School. Je držitelem české makléřské licence. Se společností Emun spolupracoval již během studií od roku 2013. V roce 2022 se Filip stal partnerem společnosti.